Eva Steinerová Kočinová
psychoterapeutka

Psychoterapie má mnoho definic. Pro mě znamená setkání a společnou cestu za cílem toho, kdo jako můj klient do terapie přichází. Věřím, že klient sám nejlépe zná řešení. Jen mu v úhlu pohledu na sebe či svět brání překážky, přes které prostě nevidí. Jsem připravena jít a dívat se, naslouchat, být s vámi či vašimi dětmi ve chvílích, které vás dovedly k rozhodnutí hledat své zdroje sebeúzdravy či podpořit své blízké. Protože bez Vás se změny ve Vašem životě, jak ho sami vnímáte, k Vašemu klidu, pochopení i dalšímu odhodlání žít v radosti a pokoře, dost dobře nemohou udát. Já sama naději ve schopnost a sílu lidské duše i těla mám. Umět se dívat na sebe i svět je umění, kterému se každý z nás může učit. Moji cestu za tímto uměním zkrášlují mé tři děti, můj muž, má rodina i přátelé a vrozená potřeba poznávat.

Od středoškolských let mi byly příběhy mých přátel blízké, nebylo mi lhostejné, jak se cítí, co je trápí. Naslouchala jsem, prožívala s nimi a hledala odpovědi. Lákalo mě studium psychologie, ale také práva a potřeby zejména těch v nouzi. Nakonec jsem se snad i vlivem vlastního tehdy složitého příběhu rozhodla studovat sociální práci. S každým rokem v oboru jsem více objevovala, jak moc ten, kdo se v pozici profesionála potká s osudem druhého, potřebuje porozumět jeho myšlení, chápání, hodnotám i potřebám. A tak jsem se v oblasti práce nejprve s dětmi a mládeží, kteří se z mnoha důvodů a pod vlivem mnoha faktorů dostaly do konfliktu se společností i zákonem, později s dětmi a rodinami v násilí i psychické a vztahové nepohodě, začala uvažovat nad významem prohloubení vztahu s klienty. Sociální terapie mě inspirovala ke studiu psychoterapie.

Před téměř deseti lety jsem po absolvování sebezkušenostní výcviku začala studium Školičky SUR a po té i spolupráci se svými prvními klienty. Moje praxe psychoterapeutky začala v roce 2014 v azylovém domě pro rodiče a děti, kde jsem působila až do poloviny roku 2021. Jen velmi nerada a pouze z časových důvodů jsem tuto oblast péče a spolupráce s klienty i kolegy pustila. Od roku 2017 pracuji v Dětské psychiatrické nemocnici Louny. Věnuji se dětem hospitalizovaným v nemocnici, ale také jejich rodičům. Přestože jsem se rozhodla vstoupit do vlastní praxe, psychoterapii v oblasti dětské psychiatrie považuji za velmi významnou součást léčby i podpory duševního zdraví dětí i jejich rodičů. To je důvod, proč oddělení nemocnice neopouštím úplně.

Jsem členkou České asociace pro psychoterapii.

pracovní zkušenosti

Dětská psychiatrická nemocnice Louny / od 2017
— psychoterapeutka

Město Louny, Městský úřad, odbor sociálních věcí a zdravotnictví / 2006—2020
—vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí, agenda CAN, agenda domácí násilí
— sociální pracovnice oddělení sociálně-právní ochrany dětí
— kurátorka pro děti a mládež

Azylový dům pro matky s dětmi Kralupy nad Vltavou / 2016—2021
— psychoterapeutka – individuální a rodinná psychoterapie

Ministerstvo zdravotnictví ČR / 04-12/2021
— malý metodik multidisciplinarity péče o duševní zdraví

 

vzdělání

Pražská vysoká škola psychosociálních studií / 2020—2021 / Mgr.
— Sociální práce se zaměřením na aplikovanou psychoterapii

Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem, Fakulta sociálně-ekonomická / 2000—2003 / Bc.
— Sociální politika a sociální práce

 

další vzdělání

SUR Institut pro vzdělávání v psychoterapii, z.s. / 2013—2017
— Kurz teoretického vzdělávání v psychoterapii

Anima-terapie, z.s. / 2015—2017
— Nástavbový výcvik v rodinné a párové terapii

Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta / 2010—2013
— Sebezkušenostní výcvik – program celoživotního vzdělávání
– Skupinové formy korektivní, poradenské, reedukační a socioterapeutické práce

Asociace mediátorů České republiky / 2013
— Řešení konfliktu technikou mediace

Podrobný životopis ke stažení [PDF]